Dokaž vše, co si přeješ!
Z nuly až na vrchol, z kanceláře ke splnění svého snu! Již od malička jsem se věnoval sportu a vše co k němu patří. Nebyl jsem velkým, přirozeným talentem, ale rozhodně cílevědomým studentem, který snil jako každý jiný. Obětoval mnoho věcí, podřizoval svůj život cestě za svým cílem. Ve 14 letech jsem se začal věnovat cyklistice v obecné rovině. Nejezdil jsem žádné vrcholné výsledky. Spíše naopak, byl jsem průměrný a ve stínu svých parťaků a spolujezdců. Toužil jsem být ten nejlepší, a proto jsem začal tvrdě pracovat na svých slabinách a trénovat na všem, co mě posune dál. Moc jsem věřil, že to dokážu. Ve svých myšlenkách v rámci dlouhých a bolestných tréninků, kde jsem strávil spousty času v laktátových zónách, se věci pomalu začaly měnit. Posun do reprezentace a nominace na ME Juniorů Pruzskov v dráhové cyklistice mi dalo velkou naději ke splnění snů a uvědomění si, že když se opravdu chce, jde to. V 17–ti letech se mi povedlo získat titul Mistra České Republiky a nominovat se na ME Juniorů.

Životní šance!? Dostal jsem nabídku se stát členem Reprezentačního družstva v dráhové cyklistice. Už tehdy jsem ale přemýšlel, jaké bude mít moje rozhodnutí vliv na moji budoucnost. Uvědomoval jsem si, že tímto odvětvím sportu se dlouho život nedá. Žil a studoval jsem v Plzni a sídlo reprezentačního týmu bylo ve 300 km vzdáleném Brně. Váhal jsem a rozmýšlel jsem nad správnou volbou. Bylo mi 17 let, znamenalo to by to začít se starat sám o sebe, převzít veškerou odpovědnost… Dospět.

Zásadní rozhodnutí! – Začal jsem si plnit svůj sen – podepsal jsem smlouvu s Duklou Brno a pokračoval ve své sportovní kariéře. Z počátku jsem získával zkušenosti, ale následně jsem se začal zúčastňovat Světových pohárů. Získával skvělé umístění a posouval se ve světových žebříčkách výš.

Těžké chvíle a zdravotní problémy – Již v mládežnických kategoriích jsem měl zdravotní problémy v rámci krvetvorby a hlavní problém byl nedostatek železa. Tento dost zásadní prvek, je velice důležitý právě pro podávání výkonů. Při nedostatku se člověk cítí dost malátný a unavený. Pro vrcholový sport dost zásadní problém. Začaly se mi motat hlavou myšlenky, co když to nemá cenu, co když na to opravdu nemám. Byl jsem na dně a řešil jsem tento problém celou sezónu. Přemýšlel jsem nad studiem na Vysoké škole v rámci Medicíny nebo sportovních studiích. Pakliže bych nastoupil na jednu z těchto škol, tak bych mohl svoje ambice zabalit. Znovu jsem stál před dalším těžkým rozhodnutím a to vše pod tlakem mého zdravotního stavu a budoucnosti.

Prošel jsem těžkým obdobím a snažil se srovnat hlavu. Uvědomil jsem si, že nic není třeba vzdávat hned. Právě naopak… řešit věci krok za krokem, s vytýčeným cílem v sobě a vrátit se zpět. Obětoval jsem medicínu a obory na vysoké škole, které by mě naplňovaly a bavily, za jediný svůj cíl a to se dostat na Olympijské hry. Začal jsem situaci řešit. Prošel jsem si snad všemi nemocničními odděleními, zákroky, které nebyly zrovna příjemné. Vše se zdálo dost bezvýznamné a bez šancí na dlouhodobé zlepšení.

Martin Feiferlík

Po roce přišel zlom a já byl znovu v 100% kondici, abych mohl usilovat o nominaci na letní olympijské hry v Londýně. Odjel jsem před začátkem sezóny na dovolenou, kde jsem si zcela odpočinul a s návratem to šlo samo. První větší závod a hned Český Rekord. Nominace na ME v kategorii Elite – 5. místo. Světový pohár v Pekingu, v Londýně. Byl jsem zařazen do užší nominace na Olympijské hry 2012. Obětoval jsem školu a veškeré životní věci šli stranou. Studoval jsem jen a pouze dálkovým způsobem Práva na Masarykově univerzitě v Brně, která mě vůbec vnitřně nenaplňovala, a neviděl jsem v nich svoji budoucnost. Jen jsem věděl, že to je jediný obor, kam jsem nemusel denně chodit, a vše stálo jen výsledku zkoušek. V letadle a na cestách jsem se snažil vzdělávat a přes den jsem trénoval a závodil. Tak vypadala moje poslední sezóna. Pád a ukončení kariery. Zhruba jeden měsíc před zahájením LOH 2012 Londýn, pád při závodě na brněnském velodromu v rámci závodů. Přetržené ramenní vazy, problémy s ledvinami a definitivní konec kariéry!!! Velké zklamání a obrovský pád!

Nechtělo se mi vůbec nic. V hlavě jsem si promítal, že je vše ztracené. Vztah s mými rodiči se dost zhoršil a ve výsledku stálo vše jen na mně. Jediné, co mě drželo, byl sport a pravidelné tvrdé tréninky, tak jak jsem byl zvyklý. Každé ráno jsem chodil běhat a trénovat. Bylo to jediné, co mě nutilo pozitivně myslet. Nechával jsem tam úplně všechno. Líbil se mi stav, kdy běžím na hraně, kdy už nemohu a snažil jsem se překonat veškeré bolesti. Přišel jsem tak k jednomu z nejtvrdších sportů a tím je Crossfit, ve kterém se citím jako ryba ve vodě. Naplňuje moji představu o překonávání sama sebe. Posouvá mě dál a stáva se jednou z hlavních součástí mého života!

Při jednom z tréninku mě napadla myšlenka, že mohu začít pomáhat a motivovat lidi v rámci sportovních aktivit a tréninků. Přemýšlel jsem nad otázkou, co mi sport dal a naopak vzal…

Co pro mě vlastně znamená úspěch?

Nebyli to tituly, medaile a rekordy, ale uvědomil jsem si, že největším vítězstvím bylo přenesení se do normálního života a naučení se překonávat překážky. Sport pro mě znamená strašně moc. Těžké tréninky, které jsem ve svém životě absolvoval, pády a cesty zpět na vrchol. To vše k tomu patří. Pochopil jsem co je to nejdůležitější. Je to ta cesta a to co jsme schopni a ochotni na ní obětovat. Každý máme jinou startovní čáru a cestu za svým vítězstvím si musíme vyšlapat sami.

Snad každý si v životě prožil zklamání a pád. Ne každý se ale dokázal zvednout a zkusit to znovu a znovu. A právě to chci lidem předávat. Jak důležité je se znovu zvednout jít zase krok po kroku za svým cílem. To byl důvod, proč jsem založil Getupsports, proč jsem začal vést tréninky a motivovat lidi.

GetUpem již prošlo spousty lidí a snad každý, kdo přišel, si sáhnul na samotné dno, lapal po dechu, musel překonat zklamání, jen aby posunul svoje hranice. S posunem fyzických hranic se ruku v ruce posouvají i psychické. Mnoho lidí se mě ptalo, proč trávím veškerý čas a volné chvíle s nimi, jejich trénováním a rozvojem? Proč se nevěnuji právničině. Ano, zkoušel jsem se realizovat i v tomto oboru, ale cítil jsem, že mě to nenaplňuje, že to prostě nejsem já. Baví mě práce s lidmi, vidět jak se posouvají, být součástí jejich cesty k cílům. To mě naplňuje a dává smysl života. Začal jsem uvažovat o vlastním prostoru a projektu, kde mohu poskytnout lidem to, co si přejí. Chtěl jsem se věnovat naplno tomu, co mě baví a naplňuje. Hodně mě pomáhali lidé kolem mě, kteří chodili na mé tréninky. Ano byli jste to právě vy, to co mi přesvědčilo obětovat vše jednomu projektu. Vaše nadšení, zářící oči a úsměvy, zodpovědnost, vaše výsledky, posuny a cesty, kterými jste museli projít, abyste změnili své životy k lepšímu.

Dokázal jsem to!

GETUP GYM Plzeň – dlouhá cesta od sehnání finančních prostředků, prostoru dostupného pro všechny. Mnoho dalších zásadních rozhodnutí a odříkání. Strašně moc jsem si to přál. Splnil jsem si sen!

Dát Vám to, co Vám dává sílu. To, co vás posouvá nejen ve sportu, ale v celém životě.
Po roce práce se můžeme těšit na Nové tréninkové centrum v Plzni GETUP GYM PLZEŇ.